Bethany Luna Jackerson

17. prosince 2014 v 15:59 | Elvira
380
1 10
Jméno: Bethany Luna Jackerson
Pohlaví: Žena
Kraj: 11
Věk: 29 let
Vzhled: Vlasy Bethany jsou hnědé, tedy do chvíle, kdy se dostanou na slunce. V tu chvíli chytají nádech zrzavé barvy, který by se dala nazvat "Živá barva". Oči má velmi světle modré, ohraničené výraznou černou. Na malinových rtech můžete často vidět úsměv. To díky tomu, že i když se zdá situace hrozná, Bethany si opakuje, že to může být vždycky horší. Postavu má vlastně skvělou. Není nijak výrazně podvyživená, protože si v sadech často bere tajně ovoce a její bratr jí a matce zajišťuje dostatek masa. Navíc jí nechybí žádné ženské křivky. Ale zase je dost malá. Jejích 168 centimetrů není moc a závidí každé vysoké holce.
Rodina: Její matka Jessica (50) s jejím otcem Nathanielem (53) nežije kvůli neshodám a často neschodných pohledů na věc. Ale stále spolu vycházejí dobře, spíš jako kamarádi, ale úředně jsou stále manželé. Má taky staršího bratra, kterého má nadevše ráda a on jí taky. Jeho jméno je Jamie a je mu 22 let. Nikdy by na svou sestru nedal dopustit a nikdy by jí neublížil. Jediné, co jí na bratrovi vadí, je to, že nesnáší, když jí vidí s nějakým klukem, i když to jsou vždycky jen kamarádi. Obzvlášť mu vadí, když je ten kluk starší.
Povaha: Bethany se často stydí. Někomu to přijde roztomilé, ale jí to leze na nervy. Díky hrám má strach z lidí a moc jim nedůvěřuje. Sice se k nim chová mile, ale v hloubi duše z nich má strach. Je nervózní, když si jí někdo prohlíží, protože si připadá jako kus masa. Na někomu může působit ustrašeně, ale to Beth není ani zdaleka. I když není od přírody nějak strašně silná, ale spíš hodně rychlá a mrštná, nebojí se obhajovat a případně se poprat za svojí rodinu a lidi na kterých jí záleží a které miluje. Hry nenávidí. Má pocit, že život umí udělat lidem těžko sám, nepotřebuje k tomu takhle zvrácenou pomoc. Ale za jedno je Hrám vděčná. Díky nim si uvědomuje, víc než by si uvědomovala normálně, že život netrvá věčně a že se může z ničeho nic celý pokazit, proto si užívá každý den, jako by byl poslední.
Schopnost: Jak už bylo řečeno, Bethany moc síly nepobrala od přírody ani díky zaměření svého kraje. Ale za co se díky svému kraji vděčí, je pečlivost a přesnost. Kdybyste jí do ruky dali nejkřehčí věc světa, nic se s ní nestane. Také má díky zaměření svého kraje velmi rychlé reflexi. Když vám spadne jablko a samozřejmě se obouchá a ještě ke všemu když vás vidí mírotvorce, který hlídá louky, nenásleduje nic příjemného. Proto je lepší to jablko, nebo ten plod, rychle chytit. Ze začátku to není lehké, ale až si zvyknete, je to naprosto jednoduché. Mrštná je nejspíš kvůli její výšce a váze. Pohybuje se úplně potichu, i když se nesnaží. Přemet jí také nedělá žádné větší problémy. Také se protáhne kdekudy. No a taky je velice rychlá... Za to vděčí svým reflexům, ale i divokým zvířatům, které často potkává, když jde do lesa natrhat nějaké ty bylinky, protože je jí jasné, že boj s nimi by prohrála na plné čáře. Jediná zbraň, která jí vyhovuje je luk a s oštěpem taky není zvlášť špatná. Za to vděčí těm pár dnům, co jí bratr vzal na lov s ním. Jenže ty dny on, na rozdíl od ní, moc rád neměl, protože o ní měl strach. Strach že jí neubrání. Její běžecké schopnosti moc v potaz nebral. Ale vždycky jí chválil za to, jak se od matky skvěle naučila vařit a rozpoznávat byliny z jedné velmi staré knihy, kterou měli doma.
Životopis: Ze svého raného dětství si nejvíc pamatuje, jak si s ní bratr hrál. Tajně každý páteční večer chodili na louku, brali opadaná jablka, která nikdo nechtěl. Celý týden si s nimi hráli tak, že si s nimi házeli, nebo kutáleli. Rodičům to nevadilo, byli spokojení, že se sami dokážeme zabavit a že se k sobě chováme hezky. Jediné, z čeho byli nervózní, byli mírotvorci. Matka vždy hlídala, aby je při hraní si s jablky nikdo neviděl. Pak nastali dny, kdy po škole ruku v ruce kráčeli pomáhat na louku česat ovoce. Bethany se tato práce velice líbila. Bavilo jí lézt po stromech a neodradilo ji, když z něj párkrát spadla, i když bratr měl vždycky málem infarkt. Nevybavuje si žádný vyloženě špatný zážitek. Tedy snad kromě jednoho. Poprvé sledovala hry. (Tedy byla dostatečně stará na to, aby si uvědomovala, o co vlastně jde a co se to děje.) Nějaký splátce jinému rozřezal břicho, až mu z něj lezli střeva. Pozvracela se z toho. Další den ve škole odmítala hry sledovat a její příšerné učitelka jí za to nehezky praštila. Její bratr z toho byl tak moc naštvaný, že se na učitelku rozkřičel a hned šel k ní, aby jí nějakým způsobem ošetřil krvavý šrám na tváři. Schytal za to tři rány bičem. Tu dobu jí bylo patnáct, jemu sedmáct. Od té doby si společně ztěžovali na ty odporné Hry a celý Kapitol jen v soukromí, ale navzájem se chránili dál, ať to stojí co to stojí. Když Beth bylo devatenáct, rodiče se "rozvedli". Tedy tak, jak jen to v kraji šlo. Bylo to jen mezi nimi, ale dál se spolu vídali. Byli skvělý přátelé, ale nemilovali se už tak, jak se to v manželství dožadovalo. Ale ani jednoho ze sourozenců to netrápilo. Oba rodiče dále vídali často a dál se o ně skvěle starali. Dlouhou dobu se potom nestalo nic podstatného. Tedy do doby, kdy se nekonala poslední Sklizeň, kdy mohla být Beth vylosována. Ale očividně vylosována nebyla. Ten večer šli s bratrem do lesa, aby to oslavili. Už ani jednoho nemohli vybrat. Slavili to vlastně jen tím, že si povídali, smáli se a cítili se svobodně, jako nikdy před tím. A pak se to stalo. Její bratr jí políbil. V tu chvíli nechápala absolutně nic. Nebyla to žádná sourozenecká pusa. Byl to dost naléhaví polibek. Tedy z jeho strany. Jako kdyby vůbec nebyli sourozenci. Ve chvíli, kdy už si byla stoprocentně jistá, že nejde o srandu, odstrčila ho a utekla. Bratr běžel za ní. Křičel "Beth, počkej! Omlouvám se!" Ale ona utíkala dál. Byla o hodně rychlejší než on, všichni to věděli. Přiběhla domů asi o pět minut dřív. Přede dveřmi chvíli stála, aby uklidnila svůj zrychlený dech a vešla dovnitř. Matce řekla, že bratr šel ještě uklidit do vykotlaného stromu zbraně a že jí poslal napřed, protože se začalo stmívat. Hned jak přišel, šel za ní. Omluvil se. Beth to ze začátku nebrala, ale nakonec si řekla, že s tím už stejně nic neudělá a odpustila mu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama