Rozhovory - 2. Dekahry

9. června 2016 v 20:35 | Elvira
Otázky:
1. Jaké je to vrátit se sem opět jako splátce?
2. Máš doma někoho, komu bys chtěl/a něco vzkázat? A pokud ano, prozradíš nám co?
3. Jak velkou šanci podle sebe máš na výhru a proč?

Odpovědi a vyhodnocení v celém článku


Resolve Seerwan (1) 9

Je jedno, jestli jsem splátce, nebo ne. Do Kapitolu se vracím vždy rád, je tady bezvadná atmosféra, lidi jsou neuvěřitelní, prostě je to jako druhý domov. Ale nic nedokáže překonat můj vlastní domov, to, kde jsem se svou snoubenkou, která je mimochodem nyní těhotná. Jde alespoň o dobrou motivaci, budu bojovat a vrátím se zpět domů jako vítěz vítězů! A hned na to se vrátím i sem, do Kapitolu, kde to mám tak rád.

Ano, jak jsem říkal, mám doma snoubenku a malé dítě. Nevím, jestli se už nenarodilo, tyhle informace zatím nemám. Určitě budu rád, kdyby mě kdokoliv informoval. A prozradit vám to? Myslím, že mě máte zajisté všichni přečteného, takže jen řeknu to, co všichni očekávají...určitě bych jim oboum chtěl vzkázat, že je miluji nade vše na světě a ať se připraví, že se jim manžel a táta brzy vrátí domů. Už brzy.

Jak velkou šanci? To je zajímavá otázka, v tréninkovém centru jsem už byl. Všichni vítězové to vypadá, že jsou ve formě. Až na pár výjimek je konkurence opravdu veliká, ale já mám obrovskou motivaci. Psychicky i fyzicky jsem silný a ještě stále na tom pracuji. Ve chvíli, kdy se dostanu do arény, budu silnější než všichni ostatní. Za podpory Kapitolanů a všech mých fanoušků vyhraji a vrátím se sem na korunovaci vítěze vítězů.


Sebastian Blackthorne (1) 7

Je to velice zvláštní pocit. Víte, když jsem se poprvé dozvěděl, že půjdu opět do Her, byl jsem naštvaný. Prezident udělá cokoliv, aby nám vítězům znepříjemnil život. Jenže poté mi došlo, že by to mohl být výborný způsob, jak opět zazářit. Přišlo mi, že se na nás zapomíná, do popředí se dostávají novější vítězové a tak dále. Takhle alespoň budeme moct dokázat, že jsme ještě stále tak silní, jako jsme bývali. A i kdybych měl zemřít, ať je to v plné parádě. Jsem přeci profík, ne?

Na lidi jsem se nedávno přestal vázat. V téhle době je to stejně těžké, když máte každou chvíli strach, že se vašim milovaným něco stane. Se svou rodinnou už pořádně nejsem v kontaktu, jen někdy potkám své bratry, ale jinak jsem se od nich odtrhl. Po tom, co jsem ztratil svou sestru a viděl umírat tolik lidí v aréně, jsem se rozhodl, že podobné věci už nechci zažít znovu. Ne, dokud nebudu mít pocit, že je to tu bezpečné. Takže asi žádný moc velký vzkaz nemám. Jen chci říct ostatním krajanům: držte mi palce!

Řekl bych, že jsem dobrý adept na výhru. Dost vítězů už má založené rodiny, máme tu jeden zamilovaný páreček a těhotnou splátkyni, další mají své milované doma. Budou opatrní, stále ve strachu, což je jednoduše dělá slabšími. Já nemám co ztratit, nic o co bych se strachoval. Na druhou stranu je tu ale pár dalších lidí, kteří na tom jsou podobně. Na ty si budu muset dávat pozor. Ale uvidíme. Vyhraje ten nejlepší, ne?


Diamond Meathers (1) 6

Pokud to mám shrnout jedním slovem, tak hodně nečekané. Jako věrný občan musím říci, že rozhodnutí Capitolu respektuji, ale těžko se s ním smiřuje. Potřetí se snad nevrátím.

Zbyla mi už jen sestra Silverie. Ano, vedu v kraji celkem osamělý život. Ale chtěl bych jí vzkázat, že mi na ní velmi záleží a modlím se, abych ji ještě viděl.

Nulová nebude. Z kondice jsem nevyšel, jelikož doma stále trénuji. Hádám, že se na mně podepsala ta divoká capitolská léta, ale pokud se proti mne všichni nespolčí, mám šanci přežít.


Jasmine Maat (1) 9

Je to naprosto fantastické. Celé roky jsem čekala na podobnou příležitost a vida! Konečně je to tady. Samozřejmě, že to byl docela šok, skutečně to v té televizi slyšet, ale spíš jsem nemohla uvěřit, že je to vážně pravda. Doma už jsem se nudila, abych se přiznala, a aréna je přesně ten typ akce, který mi rozpumpuje krev v žilách. Takže moje pocity jsou rozhodně pozitivní. Těším se, jaká bude aréna i jak se nakonec vyjeví moji soupeři. Jsem zvědavá, kdo se za ty roky změnil v ufňukanou trosku a z koho se stal obstojný protivník.

Mám toho tolik co říct lidem z kraje! Celý život mě jen podceňovali, stejně jako moje rodina. Mysleli si, že to nikam nedotáhnu, tak teď doufám, že se dívají a vidí, jak moc se zmýlili. Ráda bych jim vzkázala, že až se vrátím domů jako vítěz vítězů, tak teprve uvidí, čeho jsem doopravdy schopná, a co všechno dokážu. Už jednou se přesvědčili, že si umím jít za svým a přesvědčím je o tom znovu. To bych jim ráda vzkázala. Svůj kraj mám sice ráda, ale už nejsem malá holčička. Jsem žena a za tím, co chci, půjdu klidně přes mrtvoly. Doslova.

Mám obrovskou šanci na výhru, o tom myslím nikdo nepochybuje. Jsem perfektně připravená a nezáleží na tom, kolik mi je nebo kolik let už to je od mé první arény. Péči o svoje tělo jsem nikdy nezanedbávala a cílevědomosti mám na rozdávání. Jsem v perfektní kondici a navíc vím, co chci a co jsem tomu ochotná dát. Zatímco se ostatní budou jenom potácet kolem a snažit se přežít, já budu jako diamant na hromadě uhlí.

Xander Miles (3) 7

Je to zvláštní, ale zároveň povědomé a známé. Sám jsem tu byl před relativně nedávnou dobou a díky objemu zážitků z Capitolu v porovnání s domovem se to zdá skoro jako včera. Nemyslel jsem si, že se sem takhle ještě někdy podívám, to je pravda, hry vítězů byly překvapením asi pro všechny. Ale je potřeba zpracovat danou informaci a posunout se k řešení a plánování. To je nejdůležitější. Takže nesmutním, vnímám to spíš jako příležitost k návratu do známého neznáma, trochu jako výzvu. Jsem zvědavý, co tyhle Hry přinesou, protože ani plastická trhavina není tak výbušná jako sestava, která bude letos vstupovat do arény.

Většinu věcí jsem rodičům a přátelům řekl už během loučení v kraji, ale při vystavení většímu množství smyslových vjemů nemůže mozek adekvátně zpracovat všechny myšlenkové pochody, proto jsem si stihl mezitím uvědomit několik věcí. Chtěl bych vzkázat rodině, ať se o mě nebojí. Všichni přeci vědí, že si dokážu poradit. A taky ať se postarají o kočku, Fluffy. Taková roztomilá koule oranžových chlupů. Přátelům bych řekl, ať nesahají na žádný z mých vynálezů, protože některé z nich koušou. Nakonec, jedné dívce, která určitě ani neví, že teď mluvím o ní, bych rád řekl, že jsem na ni nepřestal myslet od chvíle, co jsem ji poprvé uviděl. Měla by to vědět.

Myslím, že mám dost velkou šanci. Jak už jsem řekl, není to dávno, co jsem byl v aréně, takže mám ještě živě zažité, co jsem se v ní naučil. Bude pro mě daleko jednodušší stimulovat paměťové centrum. Jsem taky mladý, hbitý a o nic méně odhodlaný pokusit se zvítězit podruhé. Měl jsem dost času prostudovat strategie a bojové techniky soupeřů, zatímco oni nedostali moc času prostudovat ty moje. Ještě jsem nevyčerpal všechna esa v rukávu a jsem připravený je použít pro elektrizující podívanou.

Simon Blunt (3) 4

Je to především hodně zvláštní. Ale není to tak dávno co jsem vyhrál. Byl jsem ještě mladý, nezkušený floutek, co ho vybrali do arény. Přesněji už to jsou 3 roky. Byl jsem tak nervózní, naštvaný, že zrovna mě to postihlo. A teď se historie opakuje. Zase jsen zpátky v kolotoči. A za to vše může Capitol. Měl nám dát pokoj a místo toho, si teď každý láme hlavz nad tím, jak přežít ostatní vítěze. Především to tehdy bylo snazší vyhrát, jenže teď je to brutální. Capitol by se měl stydět. Poslat do arény všechny vítěze, pak i těhuli, to je nenormální. Ale to na Capitol sedí, že. Každopádně, za tohle zaplatíte.

Na mě doma čeká rodina, přátelé a láska. Ale s tím, že jsem zase tady, jsou asi smíření. Chtěl bych ovšem vzkázat lidem v kraji, že se nemají vzdávat. Nebojte se. Společně Capitol může zničit a dostat na lopatky a porazit krutovládu. Revoluce se blíží mílovými kroky a klepe nám na dveře. A teď je čas něco udělat. Ukázat některým primitivnějším jedincům že lidé z kraje jsou stejně důležití stejně jako capitolský lid. No, byl jsem nucený jako ostatní opustit mé blízké. A to byla poslední kapka, co se mohla stát.

Šanci má každý. Vítězové profíci možná mají trochu výhodu. Jsou starší a zkušenější. Ale já mám zase mozek. Ovládám technologie, chemii a logiku. A v aréně nejde jen o svaly. Jde i o strategii a co do sebe vložíte, to se vám vrátí zpět. Jasně, mám strach, nohy se mi podlamují jako želé, ale nechci to vzdát. Bude to kruté, ale stále věřím, že se stane neco převratného. Něco co by ani samotný Capitol nečekal. Něco co všechny překvapí a uchvátí. Kdo ví. To si necháme na arénu. Možná že by nebylo na škodu, třeba zkombinovat elektřinu a fyziku dohromady a vzniklo vy něco velkolepého. Protože když už konec, tak ať to za to stojí.

Zachary Zeal (5) 6

Nebudu vám lhát, je to hrozné. Popravdě jsme si myslel, že když jsem se stal vítězem, budu v bezpečí a tak i všichni kolem mě. Nejdříve jste poslali do her mě, poté moji manželku a teď nás oba a ještě k tomu naše dítě, které ještě nemělo šanci spatřit svět a je poslané na smrt. Nezáleží mi na mě, ale na nich. Takže přesněji je má odpověď 'Nerad se sem vracím, protože je tady se mnou má manželka a dítě'. Ale popravdě, i kdybych tady byl sám, nevracím se sem rád. Je to jen cesta k smrti.

Vím, že budu asi první, ale já v kraji nikoho nemám. Všichni, na kterých mi záleží jsou buď tady se mnou, nebo už zemřeli. Doma už nikoho nemám. Sice mám rodiče, ale těm nemám, co bych vzkázal, nezajímají se o mě a od té doby, co jsem vítěz, jsem je ani neviděl, a sestra mi zemřela už před lety na nemoc, popravdě už ani nevím na jakou, je to dávno.

Mé šance jsou naproto nulové, nemohu vyhrát, musím zachránit svou ženu a dítě. I kdybych měl nějakou šanci, přenechám jí jim. Jistě mě chápete. Co je důležitější než rodina? Pro mě teda nic. A myslím, že mě většiana z vás chápe a udělala to samé. Je těžké se sem vrátit, to ano, ale nejtěžší je se pak vrátit do kraje a pro mě tam už místo není, už teď tu pár let přesluhuju.

Katty Baggins (5) 8

Určitě mi budete věřit, když vám povím, že moc příjemné to zrovna není. Byla jsem zvyklá do Kapitolu jezdit jako mentor a vědomí, že tentokrát tu jsem já, kdo jede do arény, je děsivé ale i vzrušující zároveň. Jsem si jistá, že tohle je nový level. Do her jdou vždy jen děti, amatéři a tak, tentokrát to bude opravdu o strategii a boji, jelikož všichni jsme si tím jednou prošli a jsme o něco připravenější na tyto dekahry, které budou bezpochybně něco, co jsme ještě nezažili.

No… Vlastně ano, mám někoho. Ale ne. Nechci mu nic vzkazovat. Ne takto na dálku. Hodlám mu vše říct až osobně, až ho opět uvidím na vlastní oči. Protože sklizeň nebyl poslední den, kdy jsem ho viděla. To nedopustím. Snad si ten člověk uvědomuje, že mluvím právě o něm, ale myslím, že mu to je jasné. Nejspíše to bude proto, že se s lidmi, mimo těch z řad vítězů, vůbec nestýkám.

Abych byla upřímná, moc si nevěřím. Přeci jen je to přes deset let, co jsem byla já ve hrách, a mladší vítězové mají větší šance. Ale to není, oč tu jde. Hlavní je se nevzdávat a to já rozhodně udělat nehodlám. Nevyhrála jsem 109. Hry jen proto, abych pak zemřela v aréně, ze které jsem kdysi unikla. Nedokážu sice odhadnout, jaké mám šance, ale vždycky se nějaká najde. Přeci jen, naděje umírá poslední, ne?

Winston Lumber (7) 7

Abych pravdu řekl, nic nového, je to teprve rok, co jsem se odsud vrátil a stále je to čerstvé. Vlastně mi to příjde, jako by to bylo včera, co jsem seděl na této židli a svým rodičům domů vzkazoval, že je nadevše miluju a že se budu snažit vyhrát. A teď jsem tu znovu, ale jako vítěz a pořád mám samé poselství. Cítím se nabitý energií, tohle je nová příležitost, jak obnovit reputaci sedmého kraje, věřte mi, že se vážně budu snažit. Je to až nostalgické, jak jsem tu seděl před rokem, ještě vyplašený a teď už se vlastně ničeho nebojím. Jestli zemřu, sedmý kraj bude mít stále svého vítěze.

Nemusíte o mě mít strach, před rokem jsem se vám vrátil, žil jsem s vámi devatenáct let, vyhrál jsem 119. Hladové Hry, byl jsem v Kapitolu jako doma, pokud se už znovu nevrátím, budete vědět, že váš syn, kamarád nebo snad jen spolukrajan, zemřel s čestí a já jsem na sebe skutečně pyšný, zemřu s tím, že jsem přežil už jedny Hry a pokud nepřežiju další, nebude to taková hanba, no ne?

Loni jsem si nepřipisoval žádné naděje, že bych mohl zvítězit a teď jsem tady. Ale loni to byla hra, nezkušený proti nezkušenému, letos bojuji proti vítězům. Každý z nich byl na svůj ročník silný, já jsem tu nováček, ještě jsem si ani nestihl užít svého luxusního života, ale naopak mám výhodu ve své kondici, pro některé je tohle vytrhnutí ze stereotypu, ve kterém byli zvyklí žít několik let, ale já jsem na to vlastně připravený. Takže moje šance? Kdo ví, jak to všechno dopadne, to se nechte překvapit.

Nessaya Cloè Inferna-Zeal (8) 8

Je to zvláštní. Rozhodně jsem to nečekala, nejspíš nikdo to nečekal. Zvykla jsem si na to, že jsem mentorka, a snažila jsem se splátcům vždy co nejlépe poradit - a teď, když mě zase čekají Hry, si přijdu celkem bezradná. Nicméně to nemění nic na tom, že ze sebe vydám všechno. Hodně se mi teď vrací vzpomínky na mé první hry, což mě naplňuje pozitivní energií. Poprvé jsem bojovala především pro lásku. A přežila jsem. Nyní budu bojovat pro lásku a pro to, co z ní vzniklo. A není nic silnějšího, než odhodlání matky ochránit své dítě, ať už je narozené nebo ne.

Bohužel nikoho takového nemám. S matkou a přáteli jsem se již rozloučila v kraji, můj manžel taky čeká na Hry a...no, to je asi všechno. Takže této příležitosti využiji k tomu, abych všem Kapitolanům a krajanům popřála hodně zábavy a napětí během 120.Her, které budou rozhodně těmi nejzajímavějšími a nejsmutnějšími vůbec. A ačkoli bych byla radši, kdyby nikdo z vítězů do Her nemusel, tak když už není jiná možnost , nechť je to pořádná show!


Těžko říct. Většina vítězů je ve skvělé kondici, a jak jste si mohli povšimnout, já v sobě nosím malého človíčka. Nemůžu se spoléhat na rychlost, sílu či vytrvalost. Také to všechno nemůžu nechat na spojencích. Zbývá mi pouze moje trpělivost a inteligence, což však není špatné. Nemějte obavy, já si se vším nějak poradím, vždyť i soukromý výstup jsem měla výše ohodnocený než při mých prvních Hrách. Všichni vítězové měli dost podobné výsledky, což dokazuje, jak většina soubojů v aréně bude vyrovnaná.

Susan Barley (9) 4

Jaké to je? Vážně? Jak by vám bylo, kdybyste musel v aréně přihlížet smrti svých kamarádů?! Myslím, že moc dobře ne. A víte co? Vy Mr tam chcete poslat znovu! Znovu chcete, abyste viděli, jak se mučíme ze smrti kamarádů a nakonec abychom umřeli! To vám to vážně jednou nestačilo? Myslela jsem si, že po tom, čím jsme si prošli, nám už dáte sakra pokoj! Jo, byla to naivní myšlenka, protože pokoj jste nám fakt nedali. Ale poslat nás znova do arény? Jako vážně? To přesahuje všechny hranice lidskosti!

Samozřejmě, každý máme někoho takového.
Andílku, vím, že na mě teď koukáš, i když bys neměla. Myslím na tebe a vím, že to beze mě zvládneš, už jsi velká slečna. Vím, že je to těžké a taky se mi stýská, ale ty to zvládneš, já ti věřím a vím, že mě nezklameš. Nezapomeň, potřebujeme se navzájem. Musíme se navzájem zachraňoval. Pamatuješ? Já zachránila tebe a ty zase mě. Taky se budu snažit, ano? Nebo se alespoň pokusím. Miluju tě.

Nechci působit nějak pesimisticky, ale myslím, že moje šance nejsou moc velké a lidé, co mě znají, to ví. Nebudu zabíjet, to už mě nikdo nedonutí udělat. Nebudu se koukat na nevinné lidi, jak umírají pod mýma rukama. No, my už moc nevinní nejsme, ale i tak si nezasloužíme jen tak zemřít takovou krutou smrtí. Nebo ano? Čím jsme se tak moc provinili, že si zasloužíme zemřít pro zábavu ostatních? Myslím, že v téhle zemi jsou hroší lidé, co mají na svědomí více vražd než my.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama