Casey Miles

16. července 2016 v 8:00 | Veja

https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/originals/af/8c/cb/af8ccb61dc1a5406dd9415563f1f322f.jpg
Jméno: Casey Miles - hráč: Eliza
FC: Elle Fanning


10

Jméno: Casey Miles
Pohlaví: žena
Kraj: 3
Věk: 13
Vzhled: Casey je vysoká okolo 163 cm a má štíhlou, jemnou postavu. Hlavu jí zdobí dlouhé, husté, sytě zrzavé vlasy, které jí sahají přibližně do půlky zad a vlají jako krvavá sluneční koruna. Díky nim může připomínat vílu nebo lesní divoženku. V kontrastu ke své dívčí postavě má poměrně výraznou, přísnou tvář, tvarované obočí a tmavě zelené oči, které pronikavě shlížejí na svět. Nosík má trochu nahoru a rty plné a sytě růžové. Pleť je velmi světlá, může působit bledě. S tím vším vypadá o něco starší, než ve skutečnosti je, ačkoliv křivky se jí zatím vyhnuly. Obvykle nosí vkusné, tmavé oblečení, ať už jsou to kalhoty nebo sukně, které nezavrhuje. Má ráda kabáty a své tmavě hnědé, kožené kotníkové boty, které nosí prakticky pořád. V létě se její oblékání moc neliší, u ní nehraje roli počasí, spíš nálada. Ruce má pokryté jizvami od kočičích škrábanců a od krku přes klíční kost se jí táhne jedna větší, hlubší jizva. Když na ni svítí sluníčko, je možné si všimnout drobných pih u jejího nosu. I když má všechny podklady pro to vypadat roztomile, zdá se spíš jako něco zvláštního, divokého. Její hlas připomíná podzimní vítr. Může znít mile, příjemně, ale vždycky je v něm na dosah chlad.
Rodina:"Má stále oba rodiče a měla i o dva roky staršího bratra Xandera. Měla. Celkově patří mezi docela bohatou rodinu. Otec pracuje jako asi nejlepší řezník v kraji, je to dobrosrdečný člověk, spravedlivý, s vysokou a mohutnou postavou. Dřív býval veselý, rád si povídal s lidmi a své děti miloval a věnoval se jim. To se časem změnilo. Pořád je slušný, rád pomůže, ale veselí se kamsi vytratilo a i když Casey moc miluje a snaží se jí pomoct se vším, s čím by potřebovala, je na něm vidět, že to už nezvládá tak jako dřív. Už ji nebere do práce. Cas měla s tátou vždycky dobré vztahy, ale nehledě na to se v posledních dvou letech odcizili. Dřív ji i učil, jak se o sebe postarat, od vaření až po sebeobranu a zacházení se zbraněmi. Dal si záležet, aby uměla všechno, co se jí v životě bude hodit. Caseyina matka je vědkyně a vývojářka v jedné z továren vyrábějících televize a obrazovky počítačů. Moc nebývá doma, jelikož zastává důležitou pozici a dokonce už několikrát povýšila. Pod tvrdou slupkou skrývá měkké jádro, která jen zřídka vystavuje na odiv. Rodinu vídá několikrát do týdne, obvykle se domů vrací až za tmy a ráno zase brzy odchází. Jejím životem je zkrátka práce, od smrti syna ještě víc než kdy dřív. S Cas si nikdy moc blízké nebyly, neměla na ni čas, většinu svého volna věnovala Xanderovi, jelikož měli spolu stejný zájem o techniku. S bráchou se měli rádi, i když si v dětství často dělali naschvály a hádali se o sto šest. I když byl Xander z nich ""ten chytřejší"", Casey za ním nikdy nezaostávala, měli své soukromé vtipy, rádi si spolu povídali i hráli, přestože vlastně moc společného neměli. Po Xanderově výhře se toho hodně změnilo. Jejich diskuse byly jen sporadické a většinou se nedostali dál než za zdvořilostní fráze. Přestali žít ve stejném světě a i když se snažili, bylo mezi nimi najednou daleko víc rozdílů. Nikdy se nepřestali mít rádi a nejednou se stalo, že si Casey v noci zalezla z bráškovi do pokoje a spali schoulení spolu, protože potřebovali přítomnost někoho, kdo všechno pochopí beze slov. Jak se rozdělili, tak se zároveň jaksi podivně zase spojili dohromady. Měli i společnou kočku Fluffy, zrzavou chlupatou kouli. Casey se o něj zkoušela starat, když už Xan nemohl a být mu oporou, když to potřeboval, zvláště po oznámení Her vítězů. A pak Xander v těch Hrách umřel."
Povaha: "Je zbytečné polemizovat nad tím, jaká byla dřív. Byla dítě, měla svůj život, snažila se zapadnout, viděla spíš to dobré než to špatné. Teď je z ní úplně jiný člověk. Po smrti bratra už obvykle tu lepší stránku věci ani vidět neumí. Když Xander odešel, vzal i dost podstatnou část z Casey. Ovlivnilo ji nejen to, že už tu její bratr není, ale také to, že s ním všechno prožívala zároveň. Jeho bolest byla i ta její. Je to pesimistka, má morbidní smysl pro humor a všeobecně je dost cynická. City ostatních jsou jí někde, stejně tak jako obecně všechno na lidech. Nezáleží jí na tom, co si o ní ostatní myslí. Věří, že nic nemá smysl a všechno nakonec dopadne špatně, nemá strach z trestů, z budoucnosti, vůbec z ničeho, nevidí smysl v tom, proč by ho mít měla. Dělá jí díky tomu dobře adrenalin, nebezpečná a děsivá místa, ráda osud trochu pokouší. I když se často tváří povýšeně, arogantně a nepřítomně, má v sobě hodně smutku, což dává najevo jen když je sama a někdy ani to ne. Mezi lidmi je většinou jízlivá, ironická a celkově nepříjemná. Stěžuje si, když může. Je bystrá a inteligentní, když něco chce, prostě si za tím jde a následky ji nezajímají. Působí tiše, ale namluví toho dost, plachost je jen první dojem, ona se rozhodně nestydí. Moc nezvládá svoje vlastní emoce, takže se může stát, že vybouchne, nebo ji z ničeho nic přepadne záchvat pláče a jednoduše se zdekuje a uteče pryč. Někdy ale může sedět na místě a koukat do dálky několik hodin, aniž by se unavila a jednoduše si žít život jen ve své hlavě. Vztahy jsou pro ní velkým otazníkem, nedokáže začít někomu věřit a jen tak si ho vpustit do života, protože jednoduše nevěří, že to vydrží a že jí to zase akorát nepřitíží. Nedůvěřivost je na ní dost zřetelná. Občas může být i agresivní, když ji něco vytočí a obzvlášť pokud se to týká jejího bratra. Má bohatou slovní zásobu, takže nadávkami nešetří a jakákoliv autorita, ať už Capitol nebo cokoliv jiného, pro ni nic neznamená. Nakonec, s tím smíchem to bylo špatně řečeno. Ona se směje, směje se dost často, ale obvykle je to práce ten cynický smysl pro humor nebo absurdita dané situace. Taky se může smát tomu, že si o někom myslí, že je to idiot. O tom, co se jí stalo mluví jedině sarkasticky, tak trochu jí to pomáhá vyrovnat se s tím, když se od toho odcizí. Ale i přes to všechno je to pořád osoba, ve které je nějaká krása, tajemno a když chce, tak i soucit. Přírodu a umění miluje nadevše. Akorát je to skryto pod bolestí a tím černým mráčkem, co jí konstantně pluje nad hlavou."
Schopnosti: "Jelikož s otcem zvládla základy sebeobrany, je docela dobrá v boji na blízko. Umí pěstmi nebo koleny dost tvrdě uhodit a protože je i rychlá a mrštná, je to smrtící kombinace. Neštítí se být trochu nefér, věří, že účel v tomto případě světí prostředky. I když je pravda, že toho moc neunese. Zvládá taky používat nože, mačety a dýky, otec ji s nimi učil. Dokáže bojovat, řezat i hodit. Díky řeznictví taky nemá strach z krve nebo násilí obecně, ostatně, po tom, čím si prošel Xander je dost lidí, kterým by dýku vrazila do čela. Je inteligentní, rychle se učí novým věcem a je expert, pokud jde o stromy, bylinky, zvířata nebo přežití v přírodě. Umí rozdělat oheň bez sirek a bezvadně se orientuje v prostoru, dovede najít vodu. Šplhat umí taky dobře, nemá strach z výšek a ani z hloubek, umí plavat. Zkrátka se o sebe v přírodě docela dobře postará, sama, týmová práce jí nic moc neříká, když si za něčím jde, je raději sama, aby si všechno mohla dělat podle svého. Nerada někoho poslouchá nebo respektuje cizí názory, když ví, že má pravdu. Umí docela dobře vařit, i když ji to moc nebaví, zvládá i celkové vedení domácnosti, častokrát to musela dělat. Umělecké dovednosti jsou její velkou předností, ať už vkus, nebo fakt, že dokáže krásně kreslit, čímkoliv, pastelkami i barvami. Je dobrá a stále se zdokonaluje ve hře na kytaru a na housle, díky hudebnímu sluchu jí to jde víc než dobře a i když to nepraktikuje moc často, umí i hezky zpívat. Má cit pro přírodu a zvířata, má je ráda a zvířata zase ji. Ničeho se neštítí. Ve škole jí, logicky, nejlépe šla biologie. Pokud se to považuje za schopnost, v současném stavu je jí všechno jedno, takže se klidně vydá na sebevražednou misi nebo půjde krmit kobry královské. Když si něco umane, prostě to dokáže a třeba pohne nebem, jen aby se to stalo."
Životopis:"Casey se do rodiny narodila jako druhé dítě. Vyrůstala společně s bratrem, jelikož od sebe byli jen dva roky, většinou si docela rozuměli, i když se to všechno samozřejmě neobešlo bez přezdívek, naschválů a rvaček. Celá rodina ale byla harmonická a milující. Už od malička byla zvídavá a bystrá. Nezajímala se o techniku, zato se jí líbilo v přírodě a veškerá zvířata, stejně tak ráda zachytávala to, co viděla, na papír. Co se naučila chodit, nosila domů všemožné tvory, od cvrčků po divoké králíky. Sama je pak pouštěla na svobodu, poté, co si je dostatečně prohlédla. S Xanderem několikrát přinesla domů toulavé kotě nebo štěně. Když začala chodit do školy, moc se jí to nepozdávalo, protože přišla o svoji svobodu. Musela sedět v lavici a dávat pozor o což se většinou ani nesnažila. Bráška všechno zopakoval daleko lépe. Raději se zajímala o lidi, našla si kamarádky a trávila s nimi čas. Zkoušela je nadchnout pro přírodu, kreslení, ale brzo zjistila, že ani ona není tak úplně normální a naučila se mít ráda i to, co bylo oblíbené: oblečení, technické hračky a kluky. Poslednímu jmenovanému na chuť nepřišla, zato si vypěstovala vkus a užívala si, že je z dobrých poměrů a může si dovolit koupit třeba malou dotykovou obrazovku s hrou, která byla populární, i když to ona sama považovala za hloupost. Časem ji otec bral sem tam do práce. Porážení zvířat se jí hrubě nelíbilo, ale biologie toho všeho byla fascinující. V tomto ohledu se Xanderovi dost podobala: dělala si nákresy, umělecky ztvárňovala například prasečí srdce, ale i krajinky. Věda nejspíš kolovala v rodině. Casey tomu ale ještě dala korunu, když se rozhodla, že se naučí hrát na nástroje a celkem obstojně zvládla kytaru a housle. Jsou to ostatně dvě nejdražší věci, které vlastní. Kytara jí stála spoustu peněz, máma ji tehdy málem přizabila, ale housle...řekněme, že si je půjčila a nikdy nevrátila. Díky svým kamarádkám měla občas pocit, že může všechno a byla dost namyšlená, ale doma se z ní stával docela jiný člověk. Odhodlaný, zapálený do biologie, hudby a umění. Hladové hry se jí dotkly až ten rok, kdy do nich odešel její bratr. Byla to pro ni tenkrát hrozná rána. Nečekala, že by se mohl život takhle pokazit. Nešlo jí to na rozum. Brášku ve Hrách sledovala a podporovala, často vůbec nespala a byla přilepená k televizi. Nechodila do školy, nejedla. Nedokázala žít, pokud nebylo jisté, že bude moct žít i její bratr. Ale nakonec se povedlo a Xander se vrátil, ačkoliv v jiném provedení, než nejspíš čekala. Rodina se začala lámat, rodiče viděli ty změny a každý měl najednou dost práce sám se sebou. Casey se snažila dát Xandera co nejvíc dohromady, pomoct mu, jak jen to šlo. Byla u něj, když to potřeboval. Svým způsobem věděla, že už to nejde. Cítila, že se něco na pořád změnilo. S bratrem si byli bližší a přesto o tolik vzdálenější než kdy dřív a i ona se změnila. Přestávaly ji zajímat její kamarádky a malicherné hlouposti. Škola pro ni nic neznamenala. I když to byl Xander, kdo si prošel peklem, ona tím procházela spolu s ním. Často nebyl doma a ona ho nejednou sledovala, aby se ujistila, že je v pořádku. Několikrát se kvůli němu i poprala. A pak oznámili Hry vítězů. Nejhorší na tom bylo asi to, že Casey pořádně nepřekvapilo, že bratr nebude mít šťastný konec. I když si to neuvědomovala, byla v depresi a ze všeho nejvíc nejspíš potřebovala, aby se ně oba s Xanem postaral, ale rodiče už na to byli krátcí. Syn jim mizel před očima, nezvládali to. Casey musela už podruhé sledovat, jak jí její bratr, její nejlepší kamarád, odchází do Her. Nedokázala se s ním ani pořádně rozloučit, ale pamatuje si moc dobře jejich poslední objetí. Tehdy se zdálo, že je dělí desítky let, ne jen dva roky. Pak nasedl na vlak a už nikdy se nevrátil. Pro Casey nastalo znovu to samé: seděla před obrazovkou, sledovala, jak se Xanderovi daří. Nemohla jinak. Hrozně zhubla, těžko říct, co ji drželo při životě a pak...Xander umřel. Kdyby umřel v boji, nebylo by to pro ni takové, ale vidět, jak skončil, jak se ho Capitol zbavil, ji zničilo. Rozbouralo to její osobnost na kusy. Smrt bratra definitivně pohřbila dítě, kterým byla a vytvořila novou Cas. Na několik dnů se úplně odstřihla od světa a bůhví, kde vlastně byla, ani ona sama si to nepamatuje. A pak se vrátila. Bez přátel, bez sourozence, s rodinou na pokraji rozpadu. Matka už doma téměř není, otec ztratil jiskru, která ho vždy poháněla kupředu a ona se ve svých třinácti cítí tak na třicet. Nenávidí Capitol, víc než si kdo dokáže představit. Nevidí před sebou budoucnost. Možná se někdy zase sebere na nohy, možná se zase jednou bude smát, ale zatím je z ní někdo úplně jiný, než kým kdy chtěla být. Hraje už jenom smutné písničky. Na vrch toho všeho má noční můry, trpí depresemi a většinou se jí ani nedaří spát. Dost času tráví za ohradníkem. Už se ničeho nebojí."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama