Deloren Cross

Čtvrtek v 19:11 | Evolet
http://pre08.deviantart.net/f0c1/th/pre/i/2010/267/7/9/vision_by_wakeupnaked-d2zef7g.jpg
Jméno: Deloren Cross - hráč: ELiza
Jméno: Deloren Cross
Pohlaví: muž
Kraj: 7
Věk: 18
Vzhled: Deloren je vysoký jako strážní věž, má něco přes 190 cm. Je štíhlý, ale ne hubený, na těle by se našly nějaké ty svaly. Sem tam někde, třeba na zadku, ten má vážně výstavní. Jeho vlasy jsou od přírody černé jako uhel, husté a Del si nedokáže odpustit ofinu, která mu padá přes pravé oko. Tvář má jasně a ostře řezanou, mužně, s výraznými lícními kostmi, ale když na jeho obličej zadíváte pozorněji, zdaleka tak mužný není. Oči jsou zářivě, světle modré, rámované hustými řasami. Připomínají zamrzlé jezero, modrou hladinu prosvítající pod tenkým ledem. Obočí má hezky tvarované, v barvě vlasů. Absolutně nenávidí svůj nos, který je větší, než by on rád. Rty jsou světle červené a tvarované. Má poměrně dlouhý krk, rád na něm nosí různé šály nebo šátky. Celkově se pohybuje jako jeho veličenstvo, dlouhým, ladným krokem. Bundy, svetry, kabáty, nebo co na sobě zrovna má, za ním většinou vlají jako plášť a už chybí jen lokajové pobíhající okolo a koruna. Má styl, který přísluší jeho kraji, pletené věci, solidní kožené boty, tmavé plátěné kalhoty, ale ve dřevorubecké košili byste ho nespatřili ani mrtvého. Jako by neustále dělal konkurz na "Sedmý kraj hledá topmodelku", a to i tehdy, když jde jen něco vyřídit vedle k sousedům. Zvládá udělat hodně i z toho mála, co možnosti jeho kraje nabízí. Má také rád kožené, bezprstové rukavice s kovovými cvočky, na které je velmi pyšný, neboť jsou vesměs jeho prací. Jelikož je primadona, zvládl si i nechat udělat tetování na hrudník, nad srdce - kompas, ale světové strany jsou na něm zdánlivě nesprávně. Na krku nosí přívěsek s černým podlouhlým krystalem, který mu kdysi daroval bratr k narozeninám.
Rodina: O Delově rodině vlastně není moc co říct. Jeho matka, Zorra, otěhotněla s Delorenem, když jí bylo devatenáct. Pochopitelně neplánovaně. Nejdřív se ho chtěla zbavit, ale všemožné pokusy o potrat nevyšly, a nakonec ho byla schopná mít i ráda, když se narodil. Sem tam. Jeho otcem je, pravděpodobně, tehdejší hlavní mírotvorce sedmého kraje. Nebo možná také nejstarší řezníkův syn, v úvahu připadá ještě lékárník. Všichni by svými genetickými predispozicemi jakž takž odpovídali Delorenovi. On sám se na to zeptal dvakrát: když mu byly čtyři a neměl z toho rozum, a pak, když mu bylo patnáct, a to se mu od matky dostalo jen vražedného pohledu. Takže ne, otce nikdy nepoznal a neví, kdo to je. Matka pracuje jako vedoucí směny v továrně na papír a je to pravděpodobně to největší, čeho může ve svém životě dosáhnout.
Měl ještě bratra, o tři roky mladšího. S Delorenem si nebyli nikdy v ničem podobní, ať šlo o vzhled, o povahu nebo o zájmy. Jmenoval se Florian a matka ho měla nepochybně radši než Dela. I on sám ho měl radši než sebe, Flo byl bystrý, milý a pracovitý. Minulý čas je zde na místě, neboť Floriana v jeho dvanácti letech zabila pila - pohyboval se kolem ní, zakopl, upadl a umřel. Hloupá nehoda. Del to všechno viděl na vlastní oči. S matkou se od té doby nemůžou bavit jinak, než že na sebe křičí. Ne že by to předtím bylo o moc lepší. Otec neznámý, bratr mrtvý, matka věčně nakvašená na celou Delovu existenci. Sladký rodinný život. Jediné, co mu tuhle tragikomedii trochu vynahrazuje, jsou jeho prarodiče, kteří ho mají velmi rádi, stejně jako on je.
Povaha: Deloren je nesnesitelný a líný. Nejstručnější popis jeho ne moc složité povahy. Má ke všemu plno keců, je drzý, nikoho a ničeho si neváží, všechno je mu úplně jedno a nejraději vůbec nic nedělá. Jeho permanentní přání je, aby mu všichni dali svatý pokoj. Je náladový, takže občas se může chovat skoro přijatelně a jindy vrčí jako právě probuzená kočka. Slušný a spolehlivý je, jen když něco potřebuje nebo když vyloženě nezbytně musí, a ani to mu zrovna dvakrát nejde. Pravidla jsou podle něj spíš takový návod, jak by se to dělat mohlo, ale on to tak dělat nebude, protože je samozřejmě nápaditý a originální a nejlepšejší. Věci, pro které se umí nadchnout, by se daly spočítat na prstech jedné ruky, stejně tak počet jeho kamarádů. Nikdy není smutný, pokud se mu něco stane, je buď naštvaný nebo opilý. To potom prská na všechny strany. Na city jiných lidí nehledí, takt je pro něj cizí slovo, za živého boha se ještě do nikoho nezamiloval a vlastně ani sám neví, jestli kolem sebe někoho chce mít. Pravda je, že se občas cítí osamělý, ale tenhle pocit zahání hudbou nebo flaškou toho nejlevnějšího rumu. Neumí projevovat emoce, podle něj jsou ohavná choroba, takže když nějakou cítí, jde si radši lehnout, co kdyby náhodou, že jo. Nejtypičtějším gestem je pro něj protočení očí.
Schonosti: Jako správný sedmičkář tělem i duší se dokáže chopit sekery. Nejraději má ty menší, házecí, ale i s velkou dokáže zacházet. V mezích možností jeho svalové hmoty. Umí to i s nožem a mačetou, lehké a rychlé zbraně mu vyhovují podstatně víc. S bojem holýma rukama je to těžké, v životě už se pral dostkrát, ale nedá se říct, že by v tom byl zrovna dobrý. Běh mu jde o dost lépe, má dlouhé nohy, takže je rychlý, i na dlouhé vzdálenosti. V přírodě se orientuje skvěle, strávil tam většinu svého dětství: umí najít vodu, pozná stopy zvěře a dokáže je chytit do pasti. Také, po osobních zkušenostech, pozná jedovaté plodiny od těch jedlých a použitelných. Je skvělý plavec a dokáže velmi rychle šplhat na stromy. Na druhou stranu, teoretické znalosti čehokoliv jsou mu cizí, není hloupý, jen je mu to prostě jedno. Povahově je těžko snesitelný, rád si dělá všechno po svém, nebo nejlépe nedělá nic. Je líny jak veš. Za život přečetl tak dvě knihy a jedna z nich byla obrázková. Plus, na někoho ze sedmičky mu na vzhledu záleží až moc - klidně si bude upravovat ofinku a použije čepel nože jako zrcadlo. Na druhou stranu, je vážně pěkný, takže mu vzhled občas dost pomáhá k dosažení toho, co chce. Ještě že tak, kdyby měl vsadit na přirozené charisma, krutě by pohořel.
Co mu jde dobře ve volném čase je hudba a šití. Šít umí cokoliv, oblečení i případná tržná zranění. Párkrát si to v lékárně vyzkoušel a ti lidi podle všeho neumřeli. Je zručný a má hbité prsty, rukodělné aktivity mu jdou a co se týče hudby, umí hezky zpívat a hrát na kytaru. Noty nezná ani omylem, všechno kompenzuje dobrých sluchem. Umí se sám o sebe postarat, například si uvařit něco jednoduššího, zkrátka kuchyň nepodpálí.
Životopis: Jak už bylo řečeno, Deloren se narodil mladé mámě v době, kdy si rozhodně mámou nepřála být. Žili spolu u jejích rodičů a odstěhovali se do vlastního, až když se narodil Florian, tedy když byly Delovi tři roky. Del měl svoje prarodiče vždycky rád. Vynahrazovali mu tu rodinnou pohodu, kterou nikdy nezažil. Že nemá otce, s tím se smířil, ale matčin nezájem prožíval, když byl malý.
Deloren byl dost čilé, živé a drzé dítě. Takový samorost. Všechno se rychle naučil, především se to naučil zneužít. Nedodržoval pravidla, pral se, nechodil do školy, když se mu prostě nechtělo, a kradl lidem svačiny. Nebyl silný, ani zvlášť oblíbený, prostě byl rozlítaný malý parchant. Školu ale dokončil, dá se říct, že zdárně. Možná si i něco zapamatoval. Mezi jeho koníčky nepatřilo vzdělávání, ale lezení za plot, plavání, chytání lesních zvířat a sbírání všemožného ovoce, co v lese našel. Několikrát se kvůli tomu přiotrávil, ale mírotvorci ho nikdy nechytili. Bratra s sebou nikdy nebral, nezajímalo ho to. Občas mu domů přinesl ostružiny a jednou si domů také přitáhl ochočenou veverku. Netušil, že veverka byla těhotná a tak se mu zanedlouho rozrostla kolonie veverek o 3 malé kusy. Mláďata v průběhu let vyrostla a má je doma ještě dnes.
Chtě nechtě se taky odmala seznamoval se sekerami, pilou a papírnami, kde pracovala jeho matka. S bratrem občas někam chodili pomáhat, kde to bylo potřeba, aby si přivydělali nějaké peníze, kterých nebyl zrovna přebytek. Už od jedenácti musel Del pomáhat s prací, což bylo u něj jako recept na atomovou bombu. Často udělal víc škody než užitku, spal ve skladech, byl všechno je ne nápomocný. Až když tam s ním přišel bratr, dal se trochu do latě a začal vážně něco dělat. Jenomže pak se Florianovi práce stala osudnou a zemřel, dost ošklivým způsoben. Del to všechno viděl. I tou jeho "je mi všechno jedno chci spát" slupkou něco proniklo, okamžitě se nechal vyhodit a na pilu už nikdy ani nepáchl. Když potřeboval peníze, prodával na černém trhu, co našel v lese, nebo byl k ruce v lékárně, pekárně, zkrátka kde bylo třeba. V práci se vážně snažil být spolehlivý, aby nějakou vůbec dostal, ale mimo ni to byl pořád ten stejný Del. Nebylo s ním k vydržení, kamarádů měl pomálu, jestli vůbec nějaké doopravdy měl, a svůj volný čas trávil nicneděláním a vymýšlením různých popěvků a písniček. Dokonce se mu podařilo si našetřit na kytaru, kterou mu vyrobil známý z papírny. Byla pekelně drahá a měsíc kvůli tomu skoro nejedl, ale stálo to za to. Taky ho baví oblečení, rád loví různé kousky, kde může, umí i šít, tak si občas něco vytvoří sám.

S matkou se občas potkává ve dveřích od domu, to je náplň jejich vztahu, pokud jí zrovna něco nepřelítne přes nos a nemá chuť se s ním pohádat. Nejradši by se odstěhoval, ale nemá na to peníze a máma by se o dům sama starat nezvládla, tak se navzájem nějak trpět prostě musí. Když už je mu z toho všeho hodně zle, jde si postěžovat prarodičům. A když už ani prarodiče nepomůžou, tak se jde opít. Pití o samotě mu jde opravdu velmi dobře, už je to pro něj něco jako rekreační aktivita.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama